Tyto "polární" rádiové emise, které se odehrávají přibližně 40 000 km nad tmavou, relativně chladnou oblastí Slunce, by mohly vnést světlo nejen na dynamiku intenzivních slunečních rádiových záblesků, ale také na velké hvězdné skvrny mimo naši sluneční soustavu. Signálů si všimli astronomové z Centra pro sluneční a pozemský výzkum (NJIT-CSTR) při Technologickém institutu v New Jersey.

"Objevili jsme zvláštní typ dlouhotrvajících polarizovaných rádiových záblesků vycházejících ze sluneční skvrny, které přetrvávají více než týden," uvedl v prohlášení Sijie Yu, hlavní autor výzkumu a vědecký pracovník NJIT-CSTR. "To je zcela odlišné od typických přechodných slunečních rádiových záblesků, které obvykle trvají několik minut nebo hodin. Je to vzrušující objev, který má potenciál změnit naše chápání hvězdných magnetických procesů."

Nejznámějšími polárními zářemi jsou ty nad Zemí, známé jako Aurora Borealis nebo Aurora Australis, neboli polární a jižní záře — ale polární záře jsou pozorovány i nad jinými planetami sluneční soustavy, jako je Jupiter a Saturn, a dokonce i nad vzdálenými hvězdami.

K těmto projevům nad Zemí dochází, když sluneční aktivita ovlivňuje magnetosféru planety a vytváří proudy nabitých částic, které narážejí na atomy v atmosféře, jako je kyslík a dusík. Když se některé z těchto částic, konkrétně elektrony, urychlí po magnetických siločárách Země, mohou generovat intenzivní rádiové záření o frekvencích kolem několika set kilohertzů.

Podle týmu se tyto nově pozorované rádiové emise slunečních skvrn tvoří tam, kde jsou magnetické siločáry Slunce obzvláště silné. Emise se od dosud známých slunečních rádiových bouří liší také svým spektrem — rozsahem kategorie vlnových délek, které pokrývají, v kombinaci s tím, jak dlouho tyto vlnové délky trvají.